Jak dopadlo propojení gothického old schoolu s moderní elektronikou? Aneb pokus o co nejobjektivnější shrnutí druhého volume naší akce. 

Je 7.11.2009, přesně týden po Halloweenu. Blacky stojí v prázdném klubu po boku pana Argenta a společně hledí na desítky židlí, které se musejí sundat. Zbytek týmu čeká v budově nádraží na návštěvníky, či zatím vůbec nedorazil.  Personál Metra na ty dva se zájmem hledí. Po sérii nadávek se prostory začínají měnit k obrazu organizátorů, ale opožděná výzdoba stále nikde. „Múza nezná cestu do klubu, parkují o dvě ulice dál“ volá hlavní spoluorganizátor Azraelus. Konkrétně na Blackyho poté srší desítky . více, či méně inteligentních dotazů za minutu a na jeho čele se objevuje právě jedna kapička potu.  

„Vysvětlí mi někdo, proč ti lidi chodí o hodinu a půl dřív, než mají?:D. 

Kapely jsou všechny na místě, staví se bicí Jerusalemu a o nějaký čas později začíná jejich vystoupení. Blacky si poprvé vydechne.

Jerusalem

Tato dvacetiletá legenda z Českých Budějovic se nám k navození potemnělé atmosféry jevila jako ideální. Svůj styl, definující jako gothic pop prezentovala ve svém 40 minutovém setu hitovkami typu Tisíc Ostrovů, Princové, či Nebe na Dosah. Jen je mi trochu líto, že kapela nezahrála žádný z  coverů od The Cure, či Depeche Mode, které by jistě zatraktivnily celkové vystoupení. A ačkoliv jsme se vůči návštěvníkům akce dopustili jisté kontroverze, (nemyslíme si, že většina lidí očekávala intimní, melancholické podání gotiky na elektro akci) našla se spousta lidí, kteří přišli jen na ně, obzvláště co se  návštěvníků staršího ročníku týče. 

No promiňte ten chlápek od zvuku někam odběhnul, měl na sobě bundu a já se mu snažím už deset minut dovolat. Jo a  potřebuji svůj semtex s vodkou… 

Tear

Po asi dvacetiminutovém zpoždění zahájila svůj 50 minutový set pražská elektro formace Tear, jenž nás už v minulosti utvrdila v tom, že dokáže českého fanouška pořádně rozproudit. A vystoupení na Carpe Noctem nebylo výjimkou. Zde maximálně děkuji majiteli klubu Metro za umožnění 100% prezentace kapely, jelikož pro Tear typická mlha není vždy pravidlem. Na set těchto poněkud úchylných kravaťáků tančilo snad vše, co mělo ruce a nohy, přestože byla sestava značně zjednodušená a digitalizována. Hity jako Bitter Feeling, či Cube of Nonsense staly se pro návštěvníky zárukou dobré zábavy. A přítomnost nafukovací pany jménem „Filcka“ jako náhrada za chybějícího člena jen podtrhovala celkový dojem.

Hopsa hejsa, hopsa hejsa…lidi byli jste skvělí, určitě byste rádi chlazenou matonku že? 

Lahká Múza.

Headliner akce, kultovní darkwave kapela Lahká Múza vystoupila na Carpe Noctem něco po desáté hodině. Absence členky kapely byla pro mě poněkud smutnou skutečností. Zbytek asi hodinového setu však byl příjemným zjištěním a adekvátní dávkou skutečně kontroverzního umění v jejich podání. Těžko říci, čím vším je Lahká Múza ovlivněna, je to snad Dead Can Dance? Je to všechno nebo nic? Pravdou však je, že toho večera se střetával minimalismus s epikou. Ústřední dvojice je novodobým ztělesněním dekadence. Lahká Múza je kapelou nepochopenou davy, zato až k smrti milována jednotlivci. Hlouček fanoušků pohybující se v kontroverzních tónech toho byl jasným důkazem. 

Po ukončení setu Lahké Múzy oslavila nejužší organizace Carpe Noctem 25. leté výročí vzniku kapely. Dle našeho soudu stylově šampaňským a dortem s jejich logem. Chtěli jsme kapele složit skutečný hold za jejich letitou práci a nesnadné fungování na Československé scéně. Za dobrou atmosféru při gratulaci tímto všem děkuji. 

Líbilo se mi, jak jsi  k lidem mluvil se zapnutejma efektama Lahký Múzy, bylo to takové…epické:D 

Po této velice sympatické tečce za vystoupením kapel čekalo nás několik nemilých skutečností v čele s neustále selhávající technikou, díky níž nebylo ani námi celkem očekávané lightstick show dotažené k dokonalosti – naopak se jednalo o  kousek večera, bez jehož přítomnosti bychom se všichni jistě obešli. 

I následný Azraelusův DJ set, který měl být vrcholným zakončením akce neobešel se bez potíží a v jeho realizaci jsme se nejednou pořádně zapotili. Po výměně kabelu k mix pultu však vše dobře fungovalo a z naší strany následoval oddech charakteru skutečně světového. Největšího ohlasu se  (co do počtu lidí na parketě)  dočkaly písně jako: And One -  Body Company, Bauhaus - Bela Lugosi's Dead, Depeche mode - Personal Jesus, Front 242 - Welcome To Paradise, Grendel - Harsh Generation, Project Pithfork - Timekiller, Sisters Of Mercy - Temple Of Love, Nurzery Rhymes – Bloodline, ale i vyloženě old schoolová vypalovačka Take on Me od A-HA. 

Dámy a pánové,děkujeme všem, kdož jste dorazili. Bylo nám skutečným potěšením zorganizovat akci, na které jste se (doufám) bavili. Vězte, že 110 evidovaných návštěvníků považujeme za dobrou motivaci pro naší další promotérskou činnost.

 A těšte se na léto… 

Zvláštní poděkování: Tereza Rabyniuková, Jiří Nestával, Anna Fuksová, Viktorie Robková,  Jan Chocholáč, Michal Valenta, Milan Havlík, Michaela Bartošová, Michal Trnka, Jiří Rožnovský, Jiří Staněk, Wilson. 

Vybrané foto: Eliška Podmelová (www.Abysszine.com)

Průměrné hodnocení