Uklízení pro většinu z nás nepatří určitě k nejoblíbenějším činnostem. Děláme to proto, že udržování pořádku a čistoty je prostě důležité, nikdo z nás přece nechce žít ve špíně. Je také něco jiného uklízet svůj vlastní byt nebo mít pozici uklízeč – uklízečka jako svojí pracovní náplň. Tam je to prostě zaměstnání a může nás bavit nebo nebavit jako kterékoliv jiné povolání. V domácnosti se malý úklid vlastně musí dělat každý den a pravidelně i větší úklid. Jenže bychom si měli dávat pozor, aby se náš vztah k této banální činnosti nestal přímo naším životním stylem a my jsme nelpěli na pořádku více než je zdrávo.
 

VŠE POŘÁD BEZ POSKVRNKY
Posedlí vnější čistotou a pořádkem mohou být jak muži, tak ženy. Ale zatímco ženy jimi bojují proti určité úzkosti a nejistotě, muži se tak snaží udržet kontrolu a pocit bezpečí. Vždyť když je uklizeno, přináší to pocit uspokojení a zdá se být v pořádku i vše ostatní. Nejspíš jsme spokojeni, že už to máme za sebou a na čas zase pokoj, než se opět všechno zapráší a rozhází. Ale abychom se do toho pustili druhý den znovu a pořád kontrolovali, kde je zase trochu nějaké špíny, to už svědčí trochu o našich problémech zcela jiného druhu. Když jsme vyrovnaní a oba partneři spolu v pohodě, nepořádek totiž není zásadní problém. V opačném případě v něm mohou partneři hledat příčinu k různým nesvárům, pramenícím z vnitřní nespokojenosti nebo dokonce i druhého trestat, např. odmítáním sexu a podobně.

 
OTÁZKA ŽIVOTNÍHO STYLU
K uklízení a udržování pořádku si nějaký vztah utvořit musíme. Jde vlastně o náš vztah k životu vůbec, takže si hodně odnášíme ze svojí vlastní rodiny. Někdo uklízí rád a často a jiný si raději objedná uklízecí firmu, aby měl co nejvíce času na práci a svoje koníčky. Protože uklízet se dá vlastně pořád, zdravé nejspíš je udržovat běžný pořádek a nenechat se zotročit neustálým pobíháním s čistícími prostředky po bytě.