Biografie legendární EBM kapely Vanessa, která k potěšení nás všech opět provokuje.

Vanessu (tehdy ještě Vanessu Del Rio) založili těsně po pádu železné opony v roce 1990 Daniel Rodný (klávesy, programming) a Samir Hauser (zpěv,texty), oba původně členové novoromantické Čínské čtvrti. Časem přibyl Radomír Šrámek (samply), Daphne Youree (rap) a Karel Jarůšek.

V této sestavě v roce 1991 nahráli i první desku Disco Bastards. Hudba spíše než EBM byla tehdy blízká electro-coru a texty byly výhradně v angličtině. „Zpěv“ obstarával od začátku Samir, jehož doplňovala američanka Daphne. Větší pozornost publika ovšem kapela získala až po čase. Daphne se vrátila do své vlasti, odešel i Radomír Šrámek a Karel Jarušek, a Rodný s Hauserem, už pod zkráceným názvem Vanessa, vydávají o rok později druhou desku Flashback. Ten je již o poznání vyzrálejší co se týče jasného posunu k EBM, vynikající muziky a i textů, jež jsou kompletně (až na coververzi Legendary Pink Dots) v češtině. Temná, ale zároveň hodně úderná a chytlavá elektronika a stejně temné texty. Drogy, výsměch tehdejší společnosti, syrové texty přesně zapadající do atmosféry plné neutěšenosti, zloby, temnoty duše a halucinogenních stavů mysli.

Vanessa měnila bubeníky a perkusionisty, až na delší dobu zakotvil Zoran Stehlík. V roce 1994 vychází třetí deska Vanessy – Monogramy, což je počin sice silně ovlivněný masovějším rozvojem samplingu, ale zvukově dokonalý. Rytmus už není tak tvrdě pulsující jako na Flashbacku, o to je ovšem propracovanější a vícevrstnatý. Z desky uslyšíte hlas Hausera i Stehlíka a to jak v češtině, tak v angličtině. Zatímco na předchozím Flashbacku člověk našel alespoň příznaky veselí, na Monogramy už není veselého vůbec nic. Chladná a drsná elektronika a do ní Samirovy texty plné hnusoty a cynismu par excellance z období okořeněného například historkou o tom, jak Samir Hauser kdesi ohnul trubku o Zorana Stehlíka, protože ho prostě a jednoduše naštval.

V kapele se objevuje Martin Kadnár alias Rusák, naopak se na dlouhá léta ukončuje geniální souhra dua Hauser – Rodný. Další novou tváří v kapele je pak Miroslav Papež, před tím působící v dalším základním kameni české elektro scény, Gun Dreams – zřejmě i kvůli tomu následuje modifikace názvu na Vanessa Gun.  Aby se název dostal do širšího povědomí, vydávají pánové album stejného jména, jako je kapela. Vanessa Gun je nejpřijatelněji znějící deska kapely. Více než temnoty je na ní spíše tanečnosti a chytlavosti. Co zůstává, je údernost i stále přítomný cynický nadhled. Trio Hauser, Papež, Rusák stvořilo hitovou elektro jízdu, která ovšem nemá nic společného s tuctovým popem. Při živých vystoupeních si ovšem zejména Samir nadále nebere servítky a dochází k takovým excesům, jako když si uprostřed songu najednou vráží ruku do hrdla a pokřikující dav zkropí svými zvratky.

Po rozpadu kapely se všichni věnovali vlastním projektům. Nejviditelnější z nich byl bezpochyby Papež, který pod pseudonymem Moimir Papalescu vedl několik kapel, z nichž nejznámější byli Nihilists. Samir Hauser zase zaznamenal klubovou popularitu zejména se svým alter egem Bruno Ferrari. V dubnu minulého roku pak trio muzikantů ohlásilo, že do svého týmu nabírají dva nové členy – bubeníka Jaroslava Stuchlého a producenta Jakuba Horáka a nic tak nemohlo zabránit zmrtvýchvstání legendy české electro scény v podobě vydání zbrusu nového alba "Ave Agony". Hudebně a textově nepozbyla Vanessa nic z toho, co z ní udělalo kultovní záležitost. Naopak, technicky je nový studiový počin, na jehož zvuku má podíl i Alexander Hacke z německých industrialistů Einstürzende Neubauten, rozhodně nejdál.

Průměrné hodnocení