| Napsal Martti,
v 24. 01. 2010, 11:53
|
 Vampýři z Helsinek patří dlouhodobě mezi mé nejoblíbenější kapely vůbec, a když jsem se dozvěděl, že v rámci svého Soring Tour 2010 poctí návštěvou i Bratislavu, byla má účast na této akci více než jasná a neotřásla jí ani zpráva o tom, že vystoupení s Eyes ruší americká smečka Christian Death.
V hlavním městě Slovenska jsem byl naposledy asi před patnácti lety, tedy ještě jako malý, Očí neznalý klučina. Jedním dechem nutno dodat, že se toho tady za tu dobu mnoho nezměnilo – i ty tramvaje tu jezdí pořád stejný. Po zběžné prohlídce historického centra byl již nejvyšší čas nabrat kurs směr Randal Club, kterýžto naštěstí nebylo vůbec těžké najít, i díky houfu černooděnců, nesměle přešlapujících před vchodem. Klub byl zaplněn asi tak ze dvou třetin (cca 300 kousků), čili zvěsti o tom, že řada lidí nedorazí kvůli absenci Christian Death, se tímto potvrdily. Docela mě zarazilo, kolik “středoproudých“ lidí si našlo cestu na tuto akci, a raději jsem rychle zaplašil myšlenky o pojmech jako je komercionalizace. Když ještě zůstanu u Randalu samotného, řekl bych, že na koncerty kapel, které tu hrávají, by to chtělo přístřešek tak dvakrát větší, protože jsem tu chytal mírnou klaustrofobii. Aby byl navozen jakýsi metalový dojem, zdi byly (krom všudypřítomných metalových plakátů) pomalované vodovodními trubkami, což nejen u mě způsobilo cukání v koutcích. Co opravdu potěšilo, byl prodej alkoholu nejen za eura, ale i za starou dobrou slovenskou korunu. Úderem osmé do svých nástrojů doslova a do písmene udeřili Italové Mandragora Scream. Jejich třičtvrtěhodinové vystoupení bylo energické až běda – mírnou nedoslýchavostí trpím ještě teď. Přebuzené kytary, řev zpěvačky, kulometně jednotvárná kadence bubeníka – nic, na co bych byl tento večer zvědav, i když v předních řadách to na jakési fans Mandragory vypadalo. Abych jí úplně nekřivdil – Breaking Dawn , outro a ty jejich samply se mi docela líbily. 
Bez nějakých zvláštních efektů se po asi půlhodince za doprovodu Cry Little Sister na pódium vyloupli The 69 Eyes a svů set zahájili (jak jinak) skladbou Back in Blood, kterou opravdu nemusím – lid se ovšem chytá a od začátku skáče jak nadopovaný. Následuje Never Say Die, což dav dostává takřka do varu. Oči si zřejmě usmysleli, že mě chtějí naštvat, a jako trojku zvolili naprosto hroznou skladbu The Good, The Bad & The Undead, opět za doprovodu přebuzených kytar. Mračna obav byla naštěstí rozfoukána vzápětí úžasnými Dance d‘ Amour, Lips of Blood a Gothic Girl, vše zahráno velmi kvalitně. Starých hitů chtivý fanoušek se však musel spokojit už jen s Wasting the Dawn, The Chair a nesmrtelnou peckou Brandon Lee, která následovala jakožto přídavek. 
Vystoupení Očí bylo až na pár technických drobnůstek perfektní, Jyrkiho komunikace s publikem a některé dosud neviděné taneční kreace je to, co dohromady s kvalitně zvládnutým setem zapříčinilo (nejen) mé nefalšované hudební uspokojení. I přesto, že jsem The 69 Eyes viděl již několikrát, pořád má pro mě tato kapela své kouzlo. Samozřejmě to není takové, jako v dobách Paris Kills, ale pokud se naskytne možnost vidět je v nějaké rozumné vzdálenosti, dlouho se rozmýšlet nebudu. Setlist The 69 Eyes: Back in Blood, Never Say Die, The Good, The Bad & The Undead, Dance d‘ Amour, Lips of Blood, Gothic Girl, Susperia Snow White, The Chair, Kiss Me Undead, Wasting the Dawn, Feel Berlin, Hunger, Perfekt Skin, Dead Girls Are Easy, Devils. Bonusy: Brandon Lee, Lost Boys.
|
|
|
