A že soupeři byli tvrdí - Eat Your Make-up, Plastique Noir, Bauhaus.. Entertainment ale se svým debutem vyhráli s naprostým přehledem. Co dělá Gender tak vyjímečným albem? V první řadě je to krásný osmdesátkový zvuk, ve kterém se snoubí půvab deathrocku se starým dobrým postpunkem, mezitím, co jim starý známý gothic rock jde za svědka. Můžeme tu slyšet notoricky známý vokální přednes Rozze Williamse, hudební půvaby moderního deathrocku v čele s Cinema Strange, i návrat k osvědčené klasice v podobě The Cure, někde ve své Pornography éře. Potomek těchto tří legend dopadl přesně podle očekávání - Gender je krásně melancholická, ale zároveň ji pevně svírají spáry deprese a bezmoci. Jako nejkrásnější sen a nejhorší noční můra, jako náhlá euforie v momentě největšího zklamání. Takové paradoxy jsou v hudbě Entertainment jako doma. Pokud tedy přijmete pozvání do temných koutů Atlanty, měli byste pamatovat na jedno - Gender není pro slabé nátury.

 

 

To ovšem zjistíte už při prvních pár vteřinách poslechu, Entertainment si pro nás nepřipravili žádné intro, žádný pomalý rozjezd a už rozhodně ne žádné servítky. Z reproduktorů na vás místo toho zaůtočí čirá kytarová energie, vykrystalizovaná do hudební extáze, nebezpečně se blížící dokonalosti. Hned z první z osmi skladeb na albu, pojmenované Romance in a Rain, na vás dýchne atmosféra notoricky známého Only Theater of Pain, ať už po hudební, nebo vokální stránce. Utrápený, jako by mučením súžovaný přednes, který tak dobře známe od Rozze se mísí s labutí písní kytary a depresivními klávesovými linkami, aby dohromady předvedly unikátní dechberoucí muzikanství. Baskytara si pulzujícím útokem prodírá cestu stále vpřed houští efektů a ozvěn, ve kterých se bezmocně topí a prosí o pomoc vokálista, chytající se posledního stébla, které pro něj představuje ponurá kytara. Bicí, občas až rituálně hypnotické, nám připomínají křehkost bytí. Uhrančivě smutné tóny New Joys vás přinutí přemýšlet, co vlastně Entertainment považuje za radost, zatímco The Nervous Talks rozhodí i toho nejštastnějšího optimistu. Confusion of Senses, předposlední skladba alba, působí svými odlehcěnými tóny jako dar shůry pro duši ztrápenou silou předchozích rytmů. A jako by Entertainment tušili, jak drtivý dopad na posluchače bude Gender mít, poslední song Flesh! je až skoro optimistický, připomínající melodie The Cure.