Skoro jako vždy, i tentokrát jsem se k této záležitosti nedostal chronologicky. Při triviálním sjíždění klipů na youtube jsem narazil na zajímavě znějící moderní gothic rock s názvem Lord of the Lost (kde nejzajímavější je určitě jejich bubenice J). Při pátrání po podrobnostech o této kapele jsem zjistil, že její lídr, Chris Harms, není na scéně žádným nováčkem. Jednou z kapel, kterou během své dráhy muzikanta prošel (ještě stále prochází) je i UnterArt.

Tříčlenný projekt Unterart ve složení Chris Harms (vocals, music), Thomas Stein (music, melody), Grigory Feil (music, sounddesign, production) z německého Hamburgu se poprvé objevuje v rámci kompilace Industrial For The Masses Vol. 2, na jejíchž pokračováních se poté objevil ještě několikrát. Po debutu Noise & Grace z roku 2006 a EPčku Damn my soul, které vyšlo o rok později, je jejich zatím posledním albem Memento z roku 2008, které se vám pokusím přiblížit.   

Nutno na začátek předeslat, že styl kapely na tomto albu je opravdu obtížně definovatelný, Memento se tváří jako jakýsi chameleon neustále měnící žánry podle potřeby od synth popu, přes hard electro po EBM a aggrotech.

Otvírák Now or Never začíná romanticky zasněnou výzvou „zabij mě teď nebo nikdy“ a můžeme jet dál jak po tobogánu a až do konce si můžeme být jisti, že se určitě nikde nezasekneme. Úžasně chytlavé písni s klidem promineme poměrně jednoduchý text i hodně lehce uhodnutelný směr, kterým se bude song ubírat. 

Ambientně znějící začátek skladby Open End se brzy změní v podupávačku temnějšího vzezření, než byla úvodní skladba a jemnější polohy hlasu se dočkáme až v refrénu, což ale vůbec nevadí, ba spíše naopak. Tato píseň se v určitých pasážích docela příjemně „grendelovatí“, velmi pěkně utnutý konec, nic rozplizlého.

 Třetí v pořadí Der Morgen začíná EBM duněním a zajímavou otázkou: „Musí vždy znovu přijít ráno“? První z trilogie Novalis na tomto albu, těžko říci, zda má název něco společného s německým romantickým básníkem, jisté paralely se sbírkou „Hymny noci“ by se vysledovat daly. Chrise v této skladbě vůbec neuslyšíme – jen upravený ženský vokál. 

Čtyřka The Antagonist je podle mého skromného soudu druhou nejlepší věcí na albu, zpěvu sice není místy rozumět, což by na první pohled u kapel podobného ražení nemuselo tolik vadit, v této písni mi ovšem text přišel zajímavější než jinde, proto trochu škoda. Napadl mě v souvislosti se zrcadlem samozřejmě Dorian Gray. 

V pětce s názvem Exit je docela zřetelně slyšet zárodky současných ambicí Chrise Harmse s kapelou Lord of the Lost pokoušející se o něco na způsob moderního gothic rocku. Pak sice skladba nabere hlavně v refrénu na obrátkách, ale po tom zasněném úvodu jí to už jen stěží uvěříme.

Dále přichází Ewig, další EBM část trilogie Novalis, absolutně nezapamatovatelná věc, ze které vám bude maximálně lehce brnět hlava. 

Pariah nabízí rozjezd jako z nějakých arabských radovánek, což je docela originální, scream v refrénu liar/fire je hodně povedený, hudebně si myslím, že se píseň dost vymyká zbytku alba, není tu ono příznačné pravidelné beatování, i tak velice chytlavá věc. 

Konečně (!) je tu poslední část trilogie Novalis s podtitulem Der Goetter, kterou jsem byl v zájmu recenzování nucen doposlouchat do konce. Nemám nic proti ryzímu EBM, ale na toto album se mi to prostě a jednoduše nehodí.  

S úvodem předposlední Perfect World šlo určitě udělat něco víc, zdá se mi to lehce odbyté. Zcela jednoduchá melodie bez nějakého překvapivého zvratu (což platí vesměs i u jiných), tato píseň ale doplácí také na to, že je desátá na albu a všechny nápady v ní použité již byly slyšeny.

 Poslední věc Atrophied je – věřte nevěřte – regulérní ploužák, živě si představuju, jak se dá tuto baladu ve dvou smyslně vnímat…bez problémů bych skladbu natáhl na jednou takový rozsah, čas 4:39 je pro smyslné souznění dvou těl žalostně málo. Opět zřejmě „nácvik“ na nově příchozí projekt Lord of the Lost – opravdu velmi povedená tečka tohoto alba. 

Verdikt:

Memento je deska vystavěná na kontrastujících emocích, agresivních klubových rytmech a darkpopových požitcích najednou, je to album, které apeluje na industrialové nadšence, elektroniky, stejně jako na příznivce synth popu nebo na ty, jež mají v oblibě EBM nebo aggrotech, jemuž je Německo země zaslíbená. Nevěříte? Tak počkejte, až uslyšíte Memento!

7/10

Průměrné hodnocení