Kompletní biografii jedné z největších umělkýň gotické scény, zpěvačky, houslistky a móďní návrhářky Emilie Autumn sepsala exkluzivně pro cavern.cz Polly.

Emilie Autumn je nadaná americká zpěvačka, dlouholetá houslistka, klavíristka, módní návrhářka a v neposlední řadě také krásná, charismatická a neskutečně kreativní umělkyně.

Houslí vlastní tři druhy a každé z nich jsou údajně i pojmenované – barokní, elektrické a moderní viktoriánské. S přehledem ovládá také piano, violu, cembalo, má vlastní nahrávací společnost, módní značku, nahrává krátké filmy a dokonce píše básně a pohádky pro dospělé.

Ale abych nepředbíhala, tak hezky od začátku.

Emilie se narodila 22. září roku 1979, v Kalifornii. Hudbě se začala aktivně věnovat údajně už ve svých čtyřech letech – právě v roce 1983 totiž vzala poprvé do ruky housle a dodnes je nepustila. Fanoušky po celém světě každým odehraným koncertem jen utvrzuje v tom, že je to zatraceně dobře. O šest let později byla přijata na školu múzických umění, kde začala poprvé experimentovat s hudbou. Jejím tehdejším hudebním idolem byl proslulý houslista Nigel Kennedy. O několik let později však školu sama opustila, údajně v důsledku sexuálního obtěžování ze strany jednoho z učitelů. Úderem patnáctého roku byla přijata na prestižní hudební školu v Bloomingtonu, ve státě Indiana. Čím dál tím častěji se ale dostávala do potyček kvůli  svým výstředním názorům nejen na hudbu, ale i na zevnějšek. Tou dobou už totiž naše Emilka nosila utažené korzety, těžké boty a dlouhé vlasy měla obarvené na fialovo.

Nicméně, nenechala se odradit. Po návratu domů vystupovala v barokním souboru s názvem "Ravensong". Začala samostatně studovat různé hudební  žánry (jazz, rock aj.) a melodie - středověké, renesanční a barokní. Jednotlivé melodie vypilovala, promíchala a vsunula do své hudby, díky čemuž získala jisté charakteristické rysy, z nichž si většinu zachovala dodnes. V důsledku sporů s nahrávací společností a vlastním manažerem, kteří až příliš zasahovali do její tvorby, v roce 2000 založila svou vlastní nahrávací společnost – Traitor Records. 

V roce 1997 tehdy osmnáctiletá Emilie nahrála své úplně první album, které však vyšlo až v roce 2000. Neslo název „On a Day…“, čímž chtěla vyjádřit, že veškeré skladby byly nahrány za jeden jediný den. Mezi klasickými předělávkami známých skladatelů najdeme už i některé Emiliiny prvotiny.

Začátkem roku 2001 se přestěhovala do Chicaga, kde začala nahrávat album "Enchant". Dokončeno bylo v roce 2003 a Emilie v něm zkombinovala rock, kabaret, klasickou hudbu a irskou lidovou muziku. Sama žánr skladeb označuje jako „fantasy rock“. Za zmínku určitě stojí živější, mnoha nástroji doprovázená „Rapunzel“ či čistě klavírní a vokálová „Castle Down“.

Neměla bych zapomenout zmínit album „By the Sword“, vydané v roce 2001. Výtežek z jeho prodeje Emilie věnovala na uctění památky obětí 11. září 2001.

V roce 2003 hudebně spolupracovala s Courtney Love, což byl skutečný zlom v její kariéře.  Coby anarchistická houslistka s Courtney koncertovala po celé Evropě a podílela se na jejím albu America's. O rok později spolupracovala s Billym Corganem (Smashing Pumpkins) a to až do jara roku 2005. V té době se začala věnovat módě - navrhla "punktoriánské" oblečení WillowTech House a kostýmy pro Billyho videoklip "Walking Shade".

Tvorbu alba „Opheliac“ Emilie započala v září 2005. Následovalo první vystoupení s jejími „Bloody Crumpets“, což byly a dodnes jsou ženy, které spolu s ní dělají z pouhého koncertu onu zábavnou, výstřední ale hlavně nádherně zvrácenou show. Úspěchy na jaře roku 2006 korunovala dokončením a vydáním onoho rozpracovaného alba - Opheliac. K elektrickým houslím se přidal například zvuk bicích, cembala a mnohem agresivnější zpěv. V mládí byla Emilie znásilněna a sama říká, že ji tato událost „inspirovala“ k napsání několika temnějším skladbám, které se na albu objevily. Poněkud agresivnější počin „Liar“, ke kterému Emilie původně plánovala i videoklip, střídá veselá „Misery Loves Company“, má oblíbená, trochu temnější „God Help Me“ či různorodá „Dead Is the New Alive“. Právě na tomto albu Emilie uplatnila svůj vlastní styl, který pojmenovala „victoriandustrial“ a zaškatulkovala jako žánr na pomezí alternativní elektroniky, industrialu, gothic rocku a punku. O několik měsíců později vypustila do světa Deluxe Edition alba Opheliac, kde se nacházely CD hned dvě, plakát, noty, obrázky a booklist.

 Zima roku 2006 přinesla dvě CD s čistě instrumentálními skladbami – „Laced/Unlaced“. První disk Laced obsahoval její písně z roku 2000 + 5 písní živě. Druhý disk „Unlaced“ byl skutečně ukázkovým victoriandustrialem a dvě skladby z něj byly použity k evropským soundtrackům filmů Saw III a Saw IV. Zmíním určitě energickou, téměř chaotickou „Unlaced“ a desetiminutovou, dle mého názoru velmi vydařenou předělávku skladby „La Folia“, která už se však dříve objevila na albu „On a Day…

V srpnu 2007 znovu vydala CD Enchant Deluxe Edition a dříve nevydané skladby v CD s názvem „A Bit O 'This & That“. Následně koncertovala po celé Evropě. V lednu se k Bloody Crumpets přidala modelka Ulorin Mrzet.

Momentálně Emilie dopsala svou knihu The Asylum For Wayward Victorian Girls, kterou už společně s oblečením a doplňky vypustila do prodeje na svých oficiálních stránkách. Mimoto z ní s oblibou předčítá na svých koncertech. Rok 2008 přinesl EP „O´Clock“ a „Girls Just Wanna Have Fun & Bohemian Rhapsody“. Co zmínit? Určitě notoricky známou a jak jinak než vydařenou předělávku „Bohemian Rhapsody“ (původně Queen), stejně tak hravou „Girls Just Wanna Have Fun“ či trochu melancholickou „Mad Girl“, která je však čistě Emiliina práce.

15. října 2009 byla spolu se svými nynějšími Bloody Crumpets (Lady Aprella, Naughty Veronica, Blessed Contessa, Captain Maggot) k vidění v pražském klubu Matrix. Po předkapele Trunk Show, která mě po pravdě řečeno nijak zvlášť nenadchla, předvedly skutečně excelentní show (mohla být ještě excelentnější s kvalitnějším zvukem a osvětlením, ale to tu nebudeme rozpitvávat, dalo se s tím koneckonců počítat), která byla – nejen pro mě – nezapomenutelným zážitkem. Obzvlášť komunikace s publikem byla úžasná, od té verbální až po tu ehm neverbální. I když, kolikrát byla i ta neverbální verbální možná až moc, že ano. 

Takových článků, jako je tenhle, by se o životě Emilie daly napsat desítky. Je tolik zajímavých věcí, které by v tomhle článku měly být, jelikož jsou jednoduše fascinující, ale nechci tu někoho nudit, nedej bože uspávat zdlouhavými detaily, přesnými daty a podobnými formalitami. Koneckonců, zanedlouho budete mít možnost si Emilie důkladně prohlédnout sami (a že bude určitě na co se dívat).

13.2.2010; Praha 3/Žižkov; EXIT Chmelnice; 19:00; 420,-/450,

Alba

On a Day… (2000)

Enchant (2003)       

Opheliac (2006)

Laced/Unlaced (2007)

 A Bit O 'This & That (2007)

Opheliac Deluxe Edition (2009)

EP

By the Sword (2001)       

Chambermaid (2001)      

Liar/Dead Is The New Alive (2007)        

4 O´ Clock (2008)        

Girls Just Wanna Have Fun & Bohemian Rhapsody (2008) 

Průměrné hodnocení

Zobraz 1 z 1 komentářů