Ústředním mozkem kapely je osoba vizionáře a spisovatele Sama Rosenthala. Se svoji tvorbou v rámci BTFBG těší temná srdce po celém světě už přes 20 let, a stále má s čím přijít a překvapit. Novinka je nesena v duchu rockového dark kabaretu, k napínavé a přímo hmatatelné atmosféře přispívají velice zvučná jména. Novým a velice významným přírůstkem do kapely je bubeník Brian Viglione z velice populární dark kabaretové kapely The Dresden Dolls. Jeho nepřeslechnutelná technika hraní dodává nahrávce větší kabaretový nádech a šmrnc.        

Hned po úvodních tónech lze vytušit, že nepůjde o ledajakou nahrávku, ale o pestrobarevný, obsahující všechny odstíny šedé a černé, mix žánrů a hudebních infuzí. Jako přízračný koráb vplouvá na zvukové vlně první píseň “Sailor Boy“. Drsný pirátsky ochraptělý popěvek „Na na na na“ otevírá a ukončuje olejomalbu plnou drog a osamění. Od prvního do posledního tónu se noříme hlouběji do pocitu nebožáka, jenž se potápí spolu s vrakem lodě do hlubin zoufalství. Neskutečně dramatický vokál v následující “Inch Worm“ se provrtává do mysli hlouběji a hlouběji jako nenasytný červ, jenž vrtá chodby útrobami hnijící mršiny. Nevěra a bolestivá radost z nevědění. Je lepší se přiznat a cítit se jako mučedník na kříži, nebo byt podlý zrádce? Nádherný vokál Lisy Feuer dodává třetí skladbě “Tell Me You've Taken Another“ na dramatičnosti a umocňuje pocity z poslechu příběhu o nevěře a lži. 

Stačí trochu poodejít z temného kabaretu, a už jsme uvězněni v objetí eternal darkwavu. Neskutečně procítěná “Marmalade Cat“ je záhy vystřídána poněkud perverzním vyznáním lásky v “Love Song“. Po několika krocích v temných vlnách se dostáváme do “Prohnilé kavárny v Zürichu“. Procházíme okolo a pozastavujeme se jen na chvilkový poslech majestátných a podmanivých tónů houslí Gregora Kitzisa (vrchní houslista Voltaire). Nedlouho postáváme a přitom nevíme, co se děje jen kousek od nás. Nemáme ani tušení, co se odehrává za zdí. Nevšímáme si pláče dívky, jenž je za ní. Nevíme a ani vědět nechceme, že za tou zdí umírá znásilněná a zmlácená. Zhyne ve skladišti jako kus hadru mezi mopy a košťaty. Najednou slyšíme fanfáry - není to snad nějaký slavnostní pochod na vedlejší ulici? Však místo oslav smuteční průvod. Jakmile přistupujeme blíže, naše oči se zastaví na rakvi, v níž leží mladá dívka. Jak otřesný a smutný to pohled. Však přivádí nás k myšlence, existuje-li potěšení z bolesti? Jaké to je uspokojení, mít nůž pod krkem a zasouvat jej do těla? Teorie či perverze? Kdesi z dálky se ozývá tichý, avšak podmanivý ženský hlas. Zpívá smutnou píseň o osamění. Najednou se mění okolní zvuky i zpěv. Již to není ambientní kulisa ulice. Vzduch se plní orientálními rytmy a zpěv je najednou lákavý. Jako by nás táhl dál a dál. Připomíná to vábení sirén, jenž lákaly nebohé námořníky, aby pak nemilosrdně rozdrtily jejich lodě o skály a pozřeli jejich maso. Z ničeho nic se vám v uších začínají ozývat hlasy: „Řekni ano! Řekni ano! Řekni ano! Řekni ano!“ žadoní hlas. Ale po menším váhání přece jen volím odpověď: „Ne!“. „Řekni ano! Řekni ano! Řekni ano! Řekni ano!“ žadoní hlas. Rozhlížím se kolem. Kdo to může říkat? Ten šašek, jenž stojí na rohu ulice? Díváme se na něj pozorněji a poznáváme v něm osobu zpěváka Lucasa Lanthiera z kapely Cinema Strange. Dokáže nám tento klaun něco prozradit, nebo budu stále tápat v tom, zda-li chci být dívkou či chlapcem? Mít spoutané ruce, nosit latex a gumu jako druhou kůži. Co je elixírem chvilkového uspokojení a zároveň věčné hanby? Stále však říkám: „Ne!“, i když moje nitro vykřikuje: „Ano!“. Snažím se upínat k bohu a zjišťovat, proč mě nenávidí. Na povrch vyplouvají vzpomínky na otce, na jeho slova i facky přes můj obličej. Jeho přání mít lepšího syna, jeho tresty, jeho slova „Miluji tě“.
Deska končí a svět se pochmurně neuroticky rozplývá a zanechává ve mně víc otázek než odpovědí. Všechny jsou příběhy, jenž mi byly servírovány pravdou či jen fikcí? Nepopsatelný hudební zážitek, který jsem se snažil popsat, ještě stále visí ve vzduchu i po dohrání desky. Jedná se o klenot či prvoplánovanou provokaci? Nebo jde o soukromou muzikantskou zpovědnici pro masy lidí? Na všechny otázky, nechť každý najde odpověď sám, toto je jen menší nápověda.

Hodnoceni: 8/10
Pro masochisty: 10/10

Videoklip: The Pleasure in the Pain


Korekce: Kriss