Zatažené mraky, dusno a neskutečný přival srážek – to byla nabídka počasí pro třetí ročník znojemského multižanrového festivalů Wake Up. Podle někoho zcela ideální prostředí pro vystoupeni kontroverzní německé EBM hvězdy Lola Angst.

Pro cavern.cz napsal: Azraelus

Přestože okruh návštěvníku zpočátku vypadal na kontroverzní směsku – čili ukazoval spektrum různých subkultur od hip hoperů až po metalisty, bavil se nakonec každý a i přes menši rozmary počasí  panovala v areálu přátelská a pohodová atmosféra.

Většina lidi vlastně netušila, co od vystoupení Loly Angst  čekat, ale  jakmile se na pódiu začaly stavět rozměrné varhany, už na místo proudili první zvědavci. Na celou sestavu samozřejmě dohlížel mozek celého projektu Alexander Goldmann, navigující podivný personál k jejímu správnému sestavení.

Začíná zvuková zkouška a Goldmann usedá za konečně sestavené varhany (samozřejmě s povinným kelímkem piva), následuje několik zkušebních tónů a skřeků do mikrofonu. To je podnět pro několik diváku k tomu aby usoudili, že se bude jednat o vystoupeni nějaké hlučné metalové kapely, což dávají najevo dosti nevkusným hulakanim. Zkouška bicích, letmé odzkoušení kláves a jde se na věc. 

 Světla pomalu pohasínají a show začíná zhruba pětiminutovým varhanovým sólem. Po něm na pódium nastupuje bubeník Tyronne "Silva" a blonďatá klavesistka Katharina, která je pomalována krvavými skvrnami. Kapela spoušti první song Just Slaves, na což většina publika nereaguje jinak, než roztržitým stáním a pokouši se zorientovat čeho jsou vlastně svědky. Tak trochu nevyváženy zvuk se zlepšuje u druhé skladby Dead Man's Song. 

Zaznívá několik odlehčenějších kousku z desky Schwarzwald, jako The Grave Of Our Love a America Will Not Get You. Publikum přijímá podněty od kapely a začíná s ni plně komunikovat. Goldmann vyzívá ke klasickému roztleskavaní, zvedaní rukou, řvaní a poskakováni. Drobné technické problémy provází začátek The Final War. Uprostřed písně se Goldmannovi povede zakopnout o šňůru mikrofonu a na chvilku ho odpojit - holt smůla muže potkat každého.  

Úchylný text písně Mr.Trise X baví spoustu lidi a několik z nich dokonce začíná pozpěvovat „I fuck girls, boys and animals“. Menši akční vsuvka provází odhozeni rozbité paličky do mezipasmá před podiem. Odvážný fanoušek přelézá zábranu a snaží se sebrat vzácnou trofej, načež  je „odpraven“ ochrankou, ovšem se vzácným úlovkem v ruce.  

Zaznívá singlovka Am I Dead a  pan “kazatel“ Goldmann předvádí několik druhů vokálu a po několika dominantních  pózách dostává diváky do transu. Na Fräulein Kurva Sloboda už  paří každý a to i diky srozumitelnému sloganu v refrénu, který po chvilce vykřikuje valná část publika. Spousta lidi poskakuje a vyřvává vulgární slova - Lola Angst nemají pověst kontroverzní kapely pro nic za nic.

Při Cold Hearted Bitch Goldmann neustale předvádí oplzlá gesta a dokonce olízne tvař klavesistce Kathrine, co má za následek pozitivní pozdviženi z jedné strany a vlnu zhnusených obličejů na straně druhé.  

Kapela ještě hraje písně Hello Happiness a The Council of Love. Po nich pódium pomalu zhasíná a partička potemnělých hudebníku odchází – záhy jsou však potleskem nahnáni zpět a  spoušti přídavek She‘s a Dark DJ,  ve kterém konečně přijde k slovu Kathrinin vokál. Její chladny hlas spolu s ocelovým zvukem syntezátoru spoutává publikum pevněji a udržuji je v taneční náladě.

Lola Angst dokázala sjednotit publikum různého hudebního vyznaní a tím vlastně dokonale zapadla do multižanroveho směřovaní festivalu. Goldmann i přes zdravotní problémy, kvůli kterým kapela rok nevystupovala celou show odpařil a odzpíval výborně. Pódiová show a hudba která dokáže sjednotit zcela odlišné lidi se jen tak neslyší a nevidí.

Průměrné hodnocení